V dokumentu Digitální disidenti od Barbory Johansson je vyjádřena myšlenka, že  používání digitálních technologií by nemělo být podmínkou pro fungování ve společnosti. Nemělo by být podmínkou „být občanem“

Pokud by však s dokonale digitalizovaným státem přešla výhoda k povinnosti, mohlo by to mít pro občany a v důsledcích i pro celou společnost velmi nepříjemné důsledky.

Porcelánem tu rozumíme ty základní osobní svobody. Chceme-li je ve společnosti udržet na základech liberální demokracie, pak si připomeňme, že svoboda jednotlivce ve společnosti vychází  ze svobodné možnosti osobních rozhodnutí (které jsou pochopitelně nějak společensky regulované) ale nikoliv z direktivy státu, který by říkal jak se má občan rozhodovat při nějakých důležitých jednání. A už vůbec ne tak, že by to došlo až k situaci, kdy občan nemá na výběr, protože v nabídce je pouze jediný způsob, který není volbou ale povinností.

Možnost využití e-governmentu při jednání občana se státem by tedy měla zůstat svobodná, zároveň může být velmi precizně zpracovaná tak, aby státní aparát byl v rámci daného cíle  efektivní a smysluplný.

Podle názorové platformy Rozumné právo je jedním z bodů stanoviska Digitální komunikace s úřady se musí stát standardem  věta:

Současně je třeba zachovat v potřebném rozsahu možnost „tradiční“ osobní komunikace, a to zejména s ohledem na nižší míru digitální vybavenosti části populace, resp. její připravenosti digitální prostředky využívat.

Jsem velice zvědav, jak to dopadne.

Další čtení:

Digitální Česko v digitální Evropě – Vláda.cz, PDF

Digitalizace státu v praxi. Daňové přiznání nejde podat elektronicky – 18. 1. 2022, ČTK