Odolnost společnosti znamená pružně a pokud možno bez trvalých následků odolávat vnějším, nepříznivým nebo extremním vlivům.

Ať už jde o přírodní, nebo lidmi zaviněné události, odolnost je pružnost při zasažení. Je to schopnost čelit a vrátit se do stabilního stavu.  Znamená včas a adekvátně reagovat na problémy.  Umět se regenerovat po událostech, které ohrožují nejbližší životní prostředí i širší společnost.

V této věci hraje významnou roli stát jako nejvyšší správní subjekt území. Poskytuje legislativu a systémové právní rámce. Stát  má také pod kontrolou vyhrazené lidské zdroje a prostředky. To vše definuje, jak je každý stát odolný proti různým typům ohrožení.   Role státu ale  nemusí být v těchto tématech exkluzívní a dominantní.

Odolnost proti krizovým situacím řeší i jiné organizace.  Ať už ve vlastním zájmu, jako vnitřní procesy snižující vlastní zranitelnost, nebo jako poslání , či soukromé nebo  veřejné služby pro jiné subjekty. Také každý občan, nebo nestátní organizace může jednat v zájmu zvýšení odolnosti a jednat ve veřejném zájmu.

Zvyk, že veřejné zájmy řeší někdo jiný za nás, je přeceněným pohodlím, které se  v krizových situacích většinou nevyplácí.
Místo, které je  postižené krizovou událostí, prakticky okamžitě čelí nejen primárnímu ohrožení, ale i druhotnému ohrožení přímo od jiných lidí, kteří v cizích problémech spatřují svoji vlastní příležitost. Při rozsáhlejších problémech narůstají rizika hygienická, zdravotní, bezpečnostní a environmentální.

Dosažení lepší odolnosti, znamená získání nových praktických zkušeností, nových znalostí, kvalitních informací. Dosáhnete to dlouhodobým studiem, zároveň i zapojením se do sítí, mezi řady existujících komunitních organizací a spolků, působících v tematicky příbuzných oblastech. Většina z těchto organizací ze své podstaty už dávno přispívá svým dílem k adaptabilnější a odolnější společnosti. 

Dalším krokem v součinnost lidí  je intenzívnější a přirozeně bezbariérové prohlubování povědomí o svém okolí, navazování profesních vztahů a vazeb, které dohromady tvoří společný zájem, naplňují společnou Vizi zejména  v připravenosti na jakékoliv nepříznivé situace. 

Vytvořit odolnou společnost znamená základní transformaci přístupu od  “jednám pouze tak, abych se zabezpečil” ke sdílení přístupu a úsilí  “jednáme ve společném zájmu a tím tvoříme nové bezpečí”. I v situacích, které z povahy věci nejsou zrovna bezpečné. 

Bezpečí budované pouze pasívními barierami není a nemůže být  účinné. Pouze aktivní, průběžná praxe, komunikace, jednání a koordinovaná systematická opatření tvoří skutečné bezpečí.

Vzdálená pomoc, ať už je od kohokoliv, může mít své výpadky a oslabení ve svém účinku. Pokud nebudeme schopni nalézt osobní, nebo komunitní způsoby, jak být více odolní, rizika zranitelnosti se budou spíše množit.

Individuální zodolnění 

  • dbát na zdravý životní styl s minimem zdravotních rizik
  • Znát a mít pod kontrolou prostředky osobní bezpečnosti
  • osvojit si osobní krizové plány, Nouzové soupravy, zdravotní minima
  • Individuální vzdělávání a praxe v samostatnosti 
  • Individuální rezervy základními zdroji
  • Individuální metodiky pro domácnost a rodinu

Komunitní zodolnění

  • Společné vyhodnocování a hledání řešení pro snížení zranitelnosti
  • Rozvoj partnerství a navazování kontaktů i mimo svoji osu zájmů
  • Vzdělávání, školení a zapojování do sdílených projektů
  • Vytváření skupin a spolků, blízkých okruhů a odborných vztahů

Tradiční postupy zodolnění před problémy se nejčastěji dějí takto:

Jednotlivci a domácnosti se věnují zvyšování povědomí o možných rizicích, osobním přípravám na nepříznivé události, podle svých možností a znalostí. Soustřeďují se na soběstačnost a nezávislost  na  okolní společnosti, alespoň v základních potřebách. 

V organizacích vznikají specifické postupy ochrany proti předpokládaným hrozbám: stavební opatření vedoucí k dlouhodobější odolnosti nemovitostí, formulace a praxe bezpečnostních předpisů, školení zaměstnanců BOZP nebo členů spolků, školení první pomoci, připravené krizové plány přímo pro objekt, lokalitu a typy událostí.

Profesionální záchrané složky reagují na krizové události metodicky v prvních dnech a týdnech po katastrofě. V dalším období, po stabilizaci situace, přebírají regenerační aktivity místní zastupitelstva a další místní organizace. 

Komunitní postupy zodolnění se zaměřují na:

Vytváření společných rámců ochrany a způsobů osobní i skupinové pomoci v nouzi. Členové spolků fyzických, ale i právnických osob  pracují na lokálních postupech civilní ochrany nebo krizové připravenosti. 

Vytváření kontatních, komunikačních vazeb mezi různými komunitami příspívá k lepší informační prostupnosti a k lepšímu vhledu do situace v nejbližším okolí.

Pouhá komunikace v rámci své profesní bubliny a direktivní výkony mimo vlastní bublinu mohou být krátkodobě efektivní, ale v širších souvislostech, nebo dlouhodobě, mohou prohlubovat spíš nedorozumění, nepochopení a povrchní vnímání  mezi nepříbuznými komunitami. Proto nestačí jen komunikovat. 

Členové organizací a spolků vědomě realizují přesahové aktivity společné s jinými spolky. Poskytují zkušenosti na dané téma a sdílí některé myšlenky a dokádají své dosažené úspěchy. 

Nevládní organizace diverzifikují způsoby reakcí na modelové situace, v rámci své specializované působnosti. Své aktivity zapojují do stávajících postupů záchranných systémů.

Spolupráce není eufemismem pro vzájemný obchod zboží a služeb, nebo finanční sponzoring. Bezpodmínečná spolupráce je většinou dobrovolná a pokud možno neodkladná. 

Spolupráce je reálný projev pomoci. Je to dobrovolná činnost, budování přátelských, odborných a profesních vztahů, bez důrazu na okamžitý ekonomický efekt. Přátelské vztahy jsou  účinnější a mnohdy jistější alternativou  k vynucování práv a nároků na společnosti, které jsme součástí.  

Zapojení je výsledným úsilím jedinců i skupin, nalezení své role při tvorbě společného přínosu, který může přijít i ze stabilního  životního prostředí, nebo  z vyrůstající generace mladých lidí.

 

S nápady a praktickými příklady ze světa chci postupně seznámit každého, kdo bude mít o ně zájem.
Jiří Podhorecký, TrendSpotter