Odolnost společnosti znamená pružně a pokud možno bez trvalých následků odolávat vnějším, nepříznivým nebo extremním vlivům.
Ať už jde o přírodní, nebo lidmi zaviněné události, odolnost je pružnost při zasažení. Je to schopnost čelit a vrátit se do stabilního stavu. Znamená včas a adekvátně reagovat na problémy. Umět se regenerovat po událostech, které ohrožují nejbližší životní prostředí i širší společnost.
V této věci hraje významnou roli stát, jako nejvyšší správní subjekt území. Poskytuje legislativu a systémové právní rámce. Stát má také pod kontrolou vyhrazené lidské zdroje a prostředky. To vše definuje, jak je každý stát odolný proti různým typům ohrožení. Role státu ale nemusí být v těchto tématech exkluzívní a dominantní.
Odolnost proti krizovým situacím řeší i jiné organizace. Ať už ve vlastním zájmu, jako vnitřní procesy snižující vlastní zranitelnost, nebo jako poslání , či soukromé, nebo veřejné služby pro jiné subjekty. Také každý občan, nebo nestátní organizace může jednat v zájmu zvýšení odolnosti a jednat ve veřejném zájmu.
Zvyk, že veřejné zájmy řeší někdo jiný za nás, je přeceněným pohodlím, které se v krizových situacích většinou nevyplácí.
Místo, které je postižené krizovou událostí, prakticky okamžitě čelí nejen primárnímu ohrožení, ale i druhotnému ohrožení přímo od jiných lidí, kteří v cizích problémech spatřují svoji vlastní příležitost. Při rozsáhlejších problémech narůstají rizika hygienická, zdravotní, bezpečnostní a environmentální.
Dosažení lepší odolnosti, znamená získání nových praktických zkušeností, nových znalostí, kvalitních informací. Dosáhnete to dlouhodobým studiem, zároveň i zapojením se do sítí, mezi řady existujících komunitních organizací a spolků, působících v tematicky příbuzných oblastech. Většina z těchto organizací ze své podstaty už dávno přispívá svým dílem k adaptabilnější a odolnější společnosti.
Dalším krokem v součinnost lidí je intenzívnější a přirozeně bezbariérové prohlubování povědomí o svém okolí, navazování profesních vztahů a vazeb, které dohromady tvoří společný zájem, naplňují společnou Vizi zejména v připravenosti na jakékoliv nepříznivé situace.
Vytvořit odolnou společnost znamená základní transformaci přístupu od “jednám pouze tak, abych se zabezpečil” ke sdílení přístupu a úsilí “jednáme ve společném zájmu a tím tvoříme nové bezpečí”. I v situacích, které z povahy věci nejsou zrovna bezpečné.
Bezpečí budované pouze pasívními barierami není a nemůže být účinné. Pouze aktivní, průběžná praxe, komunikace, jednání a koordinovaná systematická opatření tvoří skutečné bezpečí.
Vzdálená pomoc, ať už je od kohokoliv, může mít své výpadky a oslabení ve svém účinku. Pokud nebudeme schopni nalézt osobní, nebo komunitní způsoby, jak být více odolní, rizika zranitelnosti se budou spíše množit.
Individuální zodolnění
- dbát na zdravý životní styl s minimem zdravotních rizik
- Znát a mít pod kontrolou prostředky osobní bezpečnosti
- osvojit si osobní krizové plány, Nouzové soupravy, zdravotní minima
- Individuální vzdělávání a praxe v samostatnosti
- Individuální rezervy základními zdroji
- Individuální metodiky pro domácnost a rodinu
Komunitní zodolnění
- Společné vyhodnocování a hledání řešení pro snížení zranitelnosti
- Rozvoj partnerství a navazování kontaktů i mimo svoji osu zájmů
- Vzdělávání, školení a zapojování do sdílených projektů
- Vytváření skupin a spolků, blízkých okruhů a odborných vztahů
Tradiční postupy zodolnění před problémy se nejčastěji dějí takto:
Jednotlivci a domácnosti se věnují zvyšování povědomí o možných rizicích, osobním přípravám na nepříznivé události, podle svých možností a znalostí. Soustřeďují se na soběstačnost a nezávislost na okolní společnosti, alespoň v základních potřebách.
V organizacích vznikají specifické postupy ochrany proti předpokládaným hrozbám: stavební opatření vedoucí k dlouhodobější odolnosti nemovitostí, formulace a praxe bezpečnostních předpisů, školení zaměstnanců BOZP nebo členů spolků, školení první pomoci, připravené krizové plány přímo pro objekt, lokalitu a typy událostí.
Profesionální záchrané složky reagují na vzniklé krizové události metodicky v prvních dnech a týdnech po katastrofě. V dalším období, po stabilizaci situace, přebírají regenerační aktivity místní zastupitelstva a další místní organizace.
Komunitní postupy zodolnění se zaměřují na:
Vytváření společných rámců ochrany a způsobů osobní i skupinové pomoci v nouzi. Členové spolků fyzických, ale i právnických osob pracují na lokálních postupech civilní ochrany, nebo krizové připravenosti.
Vytváření kontatních, komunikačních vazeb mezi různými komunitami příspívá k lepší informační prostupnosti a k lepšímu vhledu do situace v nejbližším okolí.
Pouhá komunikace v rámci své profesní bubliny a direktivní výkony mimo vlastní bublinu mohou být krátkodobě efektivní, ale v širších souvislostech, nebo dlouhodobě, mohou prohlubovat spíš nedorozumění, nepochopení a povrchní vnímání mezi nepříbuznými komunitami. Proto nestačí jen komunikovat.
Členové organizací a spolků vědomě realizují přesahové aktivity společné s jinými spolky. Poskytují zkušenosti na dané téma a sdílí některé myšlenky a dokádají své dosažené úspěchy.
Nevládní organizace diverzifikují způsoby reakcí na modelové situace, v rámci své specializované působnosti. Své aktivity zapojují do stávajících postupů záchranných systémů.
Spolupráce není eufemismem pro vzájemný obchod zboží a služeb, nebo finanční sponzoring. Bezpodmínečná spolupráce je většinou dobrovolná a pokud možno neodkladná.
Spolupráce je reálný projev pomoci.
Je to dobrovolná činnost, budování přátelských, odborných a profesních vztahů, bez důrazu na okamžitý ekonomický efekt. Přátelské vztahy jsou účinnější a mnohdy jistější alternativou k vynucování práv a nároků na společnosti, které jsme součástí.
Zapojení je výsledným úsilím jedinců i skupin, nalezení své role při tvorbě společného přínosu, který může přijít i ze stabilního životního prostředí, nebo z vyrůstající generace mladých lidí.
S nápady a praktickými příklady ze světa chci postupně seznámit každého, kdo bude mít o ně zájem.
Jiří Podhorecký